TOP 5 knih, které jsem objevila díky čtenářské výzvě 2017 na Databázi knih

Stejně jako v minulém roce, i letos jsem se rozhodla zapojit do čtenářské výzvy na webu Databáze knih. Tentokrát jsem ji ale plnila od samého začátku roku (ne od října, jak tomu bylo vloni), takže jsem měla dostatek času, chuti a nadšení k tomu, abych ji dotáhla do zdárného konce. 100% úspěšnost, tedy 20 přečtených knih pasujících do předem připravených kolonek, jsem získala někdy koncem září. A od té doby přemýšlím o tom, co všechno mi výzva dala!

Nevím, jak to máte s hledáním nových knih vy ostatní, já jsem ale docela opatrná. Málokdy si vyberu knihy podle názvu nebo obalu, vždy si předem dělám rešerši a zjišťuji, jestli za to stojí nebo ne. To ale v případě čtenářské výzvy odpadlo a já jsem si to překvapivě moc užila.

Hledala jsem prostě knihy, které se mi budou hodit do kolonek, najednou mi ale došlo, že se u toho i náramně bavím!

Určitě vám nechci lhát, že co kniha, to skvost. Narazila jsem ale hned na několik úžasných příběhů, které bych bez čtenářské výzvy asi nikdy nedostala do rukou (nebo alespoň ne v nejbližší době). Právě proto jsem se s vámi o ně rozhodla podělit formou tohoto článku (+ jsem některé z knih zpracovala v samostatných recenzích).

1) Mechanický pomeranč – Anthony Burgess (+mlíko + recenze)

Potřebovala jsem knihu, jejíž první věta by zároveň byla otázkou. Tak znělo zadání. Přiznám se vám bez mučení, dlouho jsem si s ním nevěděla rady – žádnou takovou jsem totiž doma neměla. Nakonec jsem si pročetla různá fóra a diskuze a narazila jsem na Mechanický pomeranč. Vůbec jsem nevěděla, co mám od knihy čekat, vzpomněla jsem si však, že je to nejoblíbenější příběh herce Ruperta Grinta a rozhodla jsem se to risknout.

A výsledek! Kniha byla naprosto dokonalá, děsivá, strhující a plná hlubokých myšlenek, na které asi nikdy nedokážu najít odpovědi. Doporučila bych ji každému, kdo neklouže jen po povrchu, ale dokáže číst i mezi řádky. Mechanický pomeranč je totiž bezesporu opravdový knihomolský zázrak!

2) Les oběšených lišek – Arto Paasilinna

Další z úkolů, který pro mě byl trochu složitější, tkvěl v hledání knihy, jež by měla ve svém názvu zvíře. Opět jsem se uchýlila k prohledávání diskusních fór, pořád jsem však narážela jen na doporučení týkající se YA knih pro dospívající dívky. Nebudu vám lhát, měla jsem toho plné zuby a uvažovala jsem nad tím, že si prostě znovu přečtu Harry Pottera a Fénixův řád.

Nakonec jsem ale narazila na Les oběšených lišek, k čemuž došlo shodou okolností při plnění jiného bodu čtenářské výzvy. Měla jsem přečíst knihu, kterou napsal seveřan, nejsem ale zrovna ten typ čtenáře, který by měl vždy náladu na detektivku. Proto jsem hledala spíš něco humorného, ve stylu stoletého staříka. Kamarádka mi doporučila knihu Stará dáma vaří jed (+ recenze), jejíž autor má na svědomí i Les oběšených lišek.

Kniha nebyla nijak závratně dobrá, hodně jsem si u ní ale odpočinula. Měla jsem pocit, jako bych se spolu s hlavními hrdiny schovala v hlubokém lese, daleko od civilizace a problémů. Příběh byl zábavný, plný absurdna, černého humoru a pomerančové kořalky.

3) Svědectví o zármutku – C. S. Lewis

Když jsem začala pátrat po knize, která je psaná formou deníku, myslela jsem na něco veselého. Potom jsem ale nahlédla do seznamu příběhů, jež bych si někdy ráda přečetla. Má na tři sta položek, často jsou to jen názvy a víc ani ťuk. Nehledala jsem nic konkrétního, prostě jsem jím jen bezmyšlenkovitě listovala, když tu najednou mě to trklo! Narazila jsem totiž na Svědectví o zármutku.

C. S. Lewise všichni znají jako toho pána, který napsal knihy o kouzelné Narnii. I já jsem ho tak poznala a zamilovala jsem si jej. Jako starší jsem se pak začala trochu víc zajímat o to, kým vlastně byl a proto jsem si na seznam zaznamenala další jeho knihy. Svědectví o zármutku přitom není beletrií, ale duchovní literaturou.

C. S. Lewis se v tomto deníku snaží vypořádat se zármutkem ze smrti své manželky a klade si přitom mnoho otázek, které otřásají jeho vnitřním světem. Jednou z těch hlavních je, jaký máme vlastně důvod věřit, že Bůh je dobrý. Jde přitom o premisu, která pro něj byla před manželčiným úmrtím neotřesitelná.

4) První kniha hřbitovní – Neil Gaiman, P. Craig Russell

Jedním z úkolů bylo i přečíst knihu, kterou napsal autor umístěný v žebříku 100 nejoblíbenějších spisovatelů na Databázi knih. Zběžně jsem si seznam prolétla a hned mi bylo jasné, že rozhodně mám z čeho vybírat. Jména jako J. R. R. Tolkien, J. K. Rowling či Andrzej Sapkowski mě nenechávaly chladnou, nakonec jsem ale podlehla své momentální vášni, kterou představuje autor umístěný na 33. příčce.

Neil Gaiman toho napsal dost. Když jsem si ale procházela seznam jeho knih, zaujaly mě První a Druhá kniha hřbitovní. Před několika lety jsem četla Knihu hřbitova a moc se mi líbila, dlouho jsem proto neváhala a sáhla po této ilustrované verzi. Samotný příběh je skvělý, to jsem už věděla, tentokrát jsem si ale mohla užívat i kouzelné kresby, které měla na svědomí skupina sedmi různých autorů. A byť jsem měla zpočátku strach, že jejich styly budou příliš rozdílné, opak byl pravdou. Doplňovaly se a já jsem díky tomu nemohla jinak, než si knihu zamilovat!

5) 451 stupňů Fahrenheita – Ray Bradbury

Na závěr tohoto článku bych ráda zmínila legendárního spisovatele Raye Bardburyho. Znám ho už dlouho a přiznám se, že tohle nebylo moje první setkání s jeho dílem (ani s tímto konkrétním příběhem). Když jsem však hledala knihu, kterou napsal držitel Pulitzerovy ceny, uvědomila jsem si, jak moc mě Bradbury před lety bavil. A tak jsem znovu vyrazila po stopách Guye Montaga!

Příběh o tom, jak se samostatné uvažování stane zločinem, mne opět naprosto pohltil. Hltala jsem ho téměř bez dechu a znovu jsem si uvědomila, jak nadčasový je! Stejně jako Mechanický pomeranč, i 451 stupňů Fahrenheita mnou rezonuje ještě dlouho po přečtení. Jsem ráda, že takové knihy existují.

Účastníte se také nějaké čtenářské výzvy? Jak se vám daří ji plnit? Poznáváte pro vás neobvyklé knihy s chutí, nebo se raději držíte v zajetých kolejích svého žánru?

Těším se na vaše příspěvky,

Péťa

Bibliografické citace:

• BURGESS, Anthony. Mechanický pomeranč. Překlad Ladislav Šenkyřík. Revidované a rozšířené vydání. Praha: Odeon, 2016. 245 stran. ISBN 978-80-207-1684-2.
• PAASILINNA, Arto. Les oběšených lišek. 1. vyd. Havlíčkův Brod: Hejkal, 2006. 203 s. ISBN 80-86026-36-1.
• LEWIS, C. S. Svědectví o zármutku. Překlad Ivana Kultová. 2. vyd. Praha: Návrat domů, ©2012. 62 s. ISBN 978-80-7255-255-9.
• RUSSELL, P. Craig. První kniha hřbitovní. První české vydání. Praha: Martin Trojan – 3-Jan, [2016], ©2016. 192 stran. ISBN 978-80-88152-15-6.
• BRADBURY, Ray. 451 stupňů Fahrenheita: 451 stupňů Fahrenheita – teplota, při níž se papír vznítí a hoří–. Překlad Jarmila Emmerová a Josef Škvorecký. 1. vyd. Praha: Svobodné slovo, 1957. 154 s.