Všichni knihomolové světa znají ten podivný pocit, který se dostaví vždy, když zjistí, že jejich oblíbená kniha bude zfilmována. V ten moment se jim v hlavě vyrojí desítky otázek: Bude hlavní hrdina takový, jak jsem si ho představovala? Nezapomenou zmínit důležité detaily? Jak chtějí zfilmovat některé myšlenkové pochody postav?
Bude se mi to vůbec líbit?
Čím jsem starší, tím intenzivněji si uvědomuji, že o tom, jak kvalitní nám bude film připadat, rozhoduje především to, jestli ho zhlédneme PŘED nebo až PO přečtení knihy. Alespoň já to tak mám. Když si napřed pustím film a až potom si seženu knihu, jsem vždy mnohem méně kritická. Důvod je přitom nasnadě – prostředí, hlavní postavy a i samotná zápletka už jsou vykreslené. V mé představivosti se namísto velikého lunaparku dojmů spouští jen obyčejný kolotoč.
V opačném případě sedím v kině s knihou přitisknutou k srdci a nadávám vždy, když se mi naskytne šance: Tohle v knize nebylo! To není přesné! Takhle trpaslíci nevypadají! Hlavní hrdina měl mít zelené oči! Jak mohly vynechat tak důležitou scénu? Proč tohle nevysvětlili?
I tak ale existují filmy, které mě příjemně překvapily. Není jich mnoho, existují ale. Jsou vytvořené s citem, láskou, vtipem a úctou ke spisovateli. Toto jsou ony:
1) Hvězdný prach – Neil Gaiman
Ospalá vesnička ve viktoriánské Anglii si žije svým poklidným životem, jehož součástí je i mladý Tristran Thorn. Jako všichni ostatní chlapci v jeho věku je i on bláznivě zamilovaný do namyšlené Viktorie. Ve slabé chvíli jí navíc slíbí, že pro ni získá opravdovou hvězdu jako zásnubní dar! Aby svůj slib splnil, musí ale opustit Anglii a vydat se za zeď, do země magických bytostí. A právě tam zjistí, že nic není takové, jak se zdá. Ani hvězdy.
Filmová verze se oproti té knižní v mnohém odlišuje, kupodivu to však není na škodu. Hvězdný prach, který v roce 2007 natočil Matthew Vaughn, je mnohem více akční, vtipný a dobrodružný. Hlavní hrdina se ve filmu nejmenuje Tristran, ale Tristan. Hlavní dějová linie však zůstává zachována a příběhy některých postav jsou skvěle rozpracované. Za zmínku stojí i hvězdné obsazení v podobě Roberta De Nira a Michelle Pfeiffer.
2) Karlík a továrna na čokoládu – Roald Dahl
Malý Karlík Bucket je sice chudý, přesto však šťastný kluk. Žije ve starém domku s rodiči a prarodiči, kteří ho pravidelně zásobují historkami. Karlík má nejraději vyprávění dědečka Pepíka, který pracoval v továrně na čokoládu ještě v době, kdy byla otevřená pro všechny. Když se pak Karlíkovi naskytne příležitost tajemnou továrnu navštívit, neváhá vzít dědečka s sebou. Ostatní děti ale nejsou tak hodné jako on.
Filmová verze známé dětské knihy vznikla v roce 2005 pod taktovkou Tima Burtona. Příběh podle toho vypadá – je barevný, bláznivý a zábavný. V hlavní roli exceluje Johnny Depp, k vidění je ale i slavná Helena Bonham Carter či sir Christopher Lee. I v tomto případě je film jiný než kniha, přesto je však dobrý a věřím, že vás určitě uchvátí stejně, jako mě.
3) Pevné pouto – Alice Sebold
Kniha vypráví příběh dospívající Susie, kterou brutálně zavraždí podivínský soused. Dívka se sice po smrti ocitne v předpokoji nebe, její smrt jí však stále nedá spát. Sleduje dění na Zemi, vidí, jak se její rodina hroutí a její vrah stále uniká. Dokonce vidí i to, jak si začne brousit zuby také na její vlastní sestru! Ona sama s tím ale nemůže dělat nic jiného, než držet svým blízkým palce.
Filmové ztvárnění tohoto příběhu z roku 2009 mi přišlo opravdu zdařilé, drželo knižní předlohy a Saoirse Ronan, herečka v hlavní roli, mi přišla prostě skvělá! Režisér Peter Jackson dokázal do příběhu dostat pocit beznaděje, strachu i bolesti. Když jsem sledovala Pevné pouto, běhal mi mráz po zádech úplně stejně, jako když jsem jej četla! Ve filmu jsem se navíc nemusela potýkat s příšerným překladem, kterým se české vydání knihy „pyšní“.
4) Pán prstenů – J. R. R. Tolkien
Příběh statečného hobita, který díky velkému odhodlání a síle ducha zachránil svobodné národy Středozemě, asi není nutné nijak zvlášť připomínat. Mnoho milovníků fantasy staví Tolkienova díla na piedestal a já na tom nejsem jinak. Knihu opravdu miluji a stále se k nim s nadšením vracím.
V poměrně nízkém věku jsem si zamilovala i filmovou trilogii, která vycházela v letech 2001-2003. Na svědomí ji má režisér Peter Jackson, který za ni získal celou řadu ocenění včetně prestižních sošek Oscar, Golden Globes či BAFTA. Filmy jsou vytvořené s citem a s láskou k původnímu dílu, což je bohužel něco, co se o Jacksonově nové trilogii Hobit říct nedá. Ale o tom zase někdy jindy.
PS: Mluvím o rozšířené verzi filmů.
5) Zlodějka knih – Markus Zusak
Příběh Liesel Memingerové vypráví sama smrt. Je nezaujatým divákem, který přihlíží tomu, jak si mladá dívka zvyká v pěstounské rodině. Snaží se zapadnout, neumí ale pořádně číst a ostatní si z ní utahují. A tak se Liesel, na pozadí událostí 2. světové války, vrhá na svůj první příběh, Hrobníkovu příručku. Jde o první knihu, kterou kdy ukradla.
Toto válečné drama zpracoval v roce 2013 režisér Brian Percival a dal tak vzniknout skvělému filmu, který je trochu jiný, než jeho knižní předloha. Důraz je kladen na odlišné věci, některé zajímavé drobnosti chybí, i tak ale věřím, že si divák odnese velmi silný zážitek. V jedné z hlavních rolí navíc exceluje můj oblíbený Geoffrey Rusch a za zmínku stojí i výborný výkon mladé Sophie Nélisse.
Filmy podle knížek mám ráda, ale musí se povést. Ne vždycky jsem s tím spokojená, někdy tam něco přidají, někdy něco uberou.. Karlíka mám moc ráda. A taky Matyldu!
Pána prstenů mám ráda, ale zatím jsem ho nečetla.
Mám ráda filmové verze Harryho Pottera, byť je škoda, že se toho do filmů TOLIK nevešlo. Možná měli spíš udělat nějaké minisérie.. 😀 Jsem ráda, že třeba Cizinka (Outlander) je natočena jako seriál a každý díl představuje novou sérii.
Měj se krásně! 🙂
http://Www.siraelxy.blogspot.cz Až na Pevné pouto jsem všechny viděla. Četla jsem jen Zlodějku knih. Jsou to krásné filmy. Doporučim ti ještě jeden – Dánská dívka, nádherný film podle úžasné knihy.
Na filmy obecně moc nekoukám a jsem vcelku vybíravá, ale občas k nějaké té adaptaci zabloudím. Zlodějka knih je třeba skvělá. 🙂 Hvězdný prach jsem četla, ale zatím jsem po filmu nějak nekoukala – ale díky za tip. Pán prstenů mě třeba jako film skoro vůbec nezaujal, na rozdíl od přítele, který ho zbožňuje. Ale co nadělám. 😀
Naposledy jsem koukala na seriál – adaptaci Kvítku karmínového a bílého, který mě nadchl. Jednak skvělé, prostě BBC, ale hlavně věrné! A to mám nejradši, nesnáším, když to příliš upravují a podobně. 🙂
Pěkný článek!
Pán Prstenů je moje srdcovka už víc jak 10 let, pořád se u něj dokážu vystrašit i dojmout – a to jak u knížek, tak u filmů 🙂 Díky za tip na Pevné pouto, věděla jsem, že něco takového Jackson natočil, ale název mi unikal 😀
Film, který se mi nejdřív líbil, a po přečtení knihy už mnohem méně, je Stopařův průvodce po Galaxii – přijde mi, že film neobsahuje ani špetku toho všeho, co knížka… Ovšem seriálové zpracování bylo dost dobré! 🙂
Hvězdný prach neznám, ale jinak musím souhlasit. Tohle jsou prostě díla, která se povedlo bravurně zpracovat do filmové podoby a vůbec to ničemu neuškodilo.
Jako další kandidát do tohoto článku mě napadá Chlapec v pruhovaném pyžamu, ten dokáže dojmout snad ve všech podobách a film i kniha mají něco do sebe.
Hvězdný prach patří mezi moje oblíbené filmy a knížka mi lží doma v knihovničce už pěknou řádku let, ale pořád jsem se ještě nedostala k tomu abych si ji konečně přečetla. Tak doufám, že se během příštího roku zadaří.
Jinak pevné pouto jsem zatím viděla taky jen film, ale stačí si na něj vzpomenout a mám z toho husí kůži. Už jen z toho důvodu mě knížka vůbec neláká. Film byl skvělý, ale já na tohle nemám nervy.
A u Zlodějky knih jsem to ani ne v půlce knížky vzdala, prostě jsem se tím nedokázala prokousat, což se mi často nestává, protože i když bývá knížka sebeblbější, tak ji většinou chci dočíst, protože prostě nemám ráda když něco nedočtu. Ale zkusím film a třeba mě to chytne a ke knížce se pak vrátím:)
Souhlasím se Zlodějkoou knih. Od knihy se nedalo utrhnout. Od filmu jsem očekávala zklamání, ale byla jsem velice mile překvapená.
Filmy jsem viděla všechny a knihy četla až na ten Hvězdný prach (ty jo, já ani nevím, že je to od Gaimana – hrozný). Obecně nejsem fanoušek Pána prstenů (jak knížek tak filmu). Pevné pouto i Zlodějka knih byly krásné (obě zpracování) a Roald Dahl, to je taková klasika. Karlíka doporučuju i ve verzi s Genem Wilderem ze 70. let.
Super rebríček, Pán prsteňou je jasná voľba 😀 V ostatných prípadoch som zatiaľ skôr videla iba film, napr. Charlie a továreň na čokoládu a Hviezdny prach, rovnako tak Zlodjeku kníh, ale knihu už mám doma, takže si chcem určite aj prečítať 🙂