V dnešním článku jsem si pro vás připravila seznam pěti zajímavých knih, které se věnují tématice dystopie. Záměrně jsem do něj zařadila některé z moderních příběhů, nezapomněla jsem ale ani na klasickou literaturu. Vždyť bez ní by to přece nešlo.
Co to vlastně dystopie je? Dobrá otázka, pojďme si na ni odpovědět!
Původní označení dystopie je antiutopie! V tomto případě je na první pohled jasné, že jde o složeninu slov anti + utopie. Otázkou tedy vlastně zůstává, co je to utopie. Na to by vám mohl odpovědět už anglický filosof Thomas More v 16. století. Tehdy totiž napsal své slavné dílo nazvané Utopie. Jde o představu ideální lidské společnosti, které se vše daří a neexistuje v ní nic nepříjemného či nežádoucího.
Zajímavostí je, že More toto místo nazval Utopií, aby zdůraznil jeho smyšlenost – slovo totiž pochází z řeckého slova topos, které označuje místo. K němu pak připojil zápor, ú, a vznikl ú-topos. Žádné místo.
Ale zpět k dystopii, která také zobrazuje lidskou společnost. Tentokrát však na ní není nic ideálního, naopak. Dystopická společnost se vyvinula špatným směrem a má celou řadu nedostatků, mezi které patří zejména omezování lidské svobody.
První dystopie bychom mohli najít již v antice. Tak, jak tento žánr chápeme dnes, se ale rozšířil až na přelomu 19. a 20. století. Právě tehdy vznikla stěžejní dystopická díla, z nichž mnohá se stala světovými bestselery.
1) Pátá vlna – Rick Yancey
Pátá vlna vypráví příběh několika dospívajících dětí, které bojují proti nadvládě mimozemských entit. Ty seslaly na Zemi několik vln, během kterých téměř vyhladily lidstvo. Na samotnou modrou planetu si ale dávají pozor, chtějí ji totiž pro sebe!
Pokud vás téma dystopie láká, ale nemáte s ním prozatím žádné zkušenosti, doporučuji začít právě knihou Pátá vlna. Jde o poměrně jednoduché čtení, díky čemuž je příběh snadno srozumitelný i méně zkušenému čtenáři. Ten si tak může knihu vychutnat, aniž by se musel bát, že mu unikají poselství skrytá pod povrchem.
2) Hunger Games – Suzanne Collins
Je vůbec nutné tuto celosvětově známou knihu nějak blíže představovat? Nejspíš ne, vždyť kdo by neznal příběh statečné Katniss Everdeen! Dívky, která přežila jednak Arénu plnou smrti, jednak moment, kdy se stala nepohodlnou pro systém. V obou případech opakovaně!
Trilogie Hunger Games se vám rychle dostane pod kůži. Je vlastně jakýmsi prototypem dystopie – ukazuje, jak špatně to může skončit se společností, který se vyvine špatným směrem a začne stagnovat. Oproti Páté vlně jsou tyto knihy navíc plné etických dilemat, které váš zážitek ze čtení ještě znásobí.
3) 451 stupňů Fahrenheita – Ray Bradbury
Kniha vypráví příběh Guye Montaga, který pracuje jako hasič. Jeho práce však není požáry hasit, nýbrž zakládat. Společnost se totiž vyvinula do velmi povrchní formy, ve které není prostor pro knihy. A tak je Guy ničí. Svoji práci zdánlivě miluje, jeho světem ale otřese nová sousedka.
Příběh 451 stupňů Fahrenheita už není srozumitelný tak snadno, jako knihy, které jsem popisovala výše. Při čtení je nutné zapojit mozek, věřte mi však, že se to rozhodně vyplatí! Jde o velmi silný příběh, který je nesporným varováním před přílišnou technizací světa. Když navíc přihlédneme i k tomu, že Bradbury knihu vytvořil v době, kdy světu hrozila jaderná válka (1952), otevře se před námi hrozivé vědomí toho, že dystopie klidně může nastat!
4) Farma zvířat – Georg Orwell
Tento, dnes již klasický příběh, vypráví o zvířatech, která se pod vedením prasat vzbouřila a vyhnala věčně opilého farmáře Jonese z farmy. Tím odstartovala zcela novou éru, která pro ně měla být mnohem lepší, než ta minulá. Ukazuje se však, že i přes prvotní sliby si všechna zvířata nejsou zase tak rovna, jak se tvrdilo.
Mnozí z vás možná tuto knihu objevili na seznamu povinné četby k maturitě. Věřte mi však, že to není důvod zdráhat se po ní sáhnout. Jde o poměrně krátký a zároveň celkem snadno srozumitelný příběh, který lze aplikovat na vývoj bývalého Sovětského svazu. Kniha má vše, co by správná dystopie mít měla, a zároveň mi přišla srozumitelnější, než román 1984 (tj. taktéž dystopie od Orwella).
5) Válka s mloky – Karel Čapek
Závěr patří knize vzešlé z pera geniálního českého autora. Legendární Válka s mloky vypráví příběh kapitána Van Tocha, který objeví inteligentní mloky a rozhodne se na nich vydělat. Zdánlivě neškodná zvířata však projeví víc inteligence, než kdokoliv očekával a vzbouří se. Začnou bourat pevninu a jejich říše stále roste.
Válka s mloky patří mezi náročnější čtení, pokud se však budete příběhu věnovat pečlivě, odhalíte v něm nejednu narážku na Třetí říši, rasismus i na takové ty klasické omezené Čecháčky. Zkrátka a dobře, Válka s mloky je knihu s velkým K, protože při čtení vám zmrzne úsměv na rtech a naskočí husí kůže. A otevřený konec vyvolá jedinou možnou reakci – strach!
To je dnes z mé strany vše, chtěla bych ale ještě dodat, že jsem vybírala z knih, která já sama znám a četla jsem je.
Dystopií jsou desítky a já už se těším, až mi napíšete, která z nich vás oslovila nejvíc,
Péťa
Bibliografické informace:
BRADBURY, Ray. 451 stupňů Fahrenheita. Překlad Josef Škvorecký a Jarmila Emmerová. Vyd. 4., V Baronetu 1. Praha: Baronet, 2001. 159 s. ISBN 80-7214-380-8.
COLLINS, Suzanne. Hunger games. Překlad Zdík Dušek. 1. vyd. Praha: Fragment, 2012. 678 s. ISBN 978-80-253-1474-6.
ČAPEK, Karel. Válka s Mloky. Vyd. 14. Praha: Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, 1955. 315 s.
ORWELL, George. Farma zvířat. Překlad Gabriel Gössel. Vyd. 6., V Argu 2. Praha: Argo, 2015. 103 s. ISBN 978-80-257-1324-2.
YANCEY, Richard. Pátá vlna. Vyd. 1. Praha: Baronet, 2013. 445 s. ISBN 978-80-7384-769-2.
Skvělý článek!!! A zajímavé tipy na knihy, já si u některých knih ráda zapnu pořádně mozek.
blog Days of Daysy
Díky za pochvalu. Budu ráda, když mi napíšeš, jestli tě nějaká z knih zaujala.
Výýborný článok, najmä v dnešnej dobe je čoraz viac dystopií, či už viac či menej vydarených. Ako prvá kniha mi prišla na rozum od Orwella 1984, typická dystópia. Spomínaš Zvieraciu farmu, tú som ešte nečítala, ale mám ju v pláne, určite stojí za prečítanie 🙂
Z tvojho rebríčku som čítala ešte HG a tá sa mi páčila 🙂 Ešte som čítala napríklad Divergenciu či Univerzitu výjimečných, všetko to sú také podobné série 🙂 Našlo by sa ich určite ešte viac 🙂
Vidíš, já jsem zase nečetla 1984. Ale knihu mám na seznamu, určitě je skvělá!
Je zvláštní jak starý název dostal nový kabátek a všechny po celém světě tento nový kabátek miluji. Dystopie, která vládne? Dnešní mladý knihomolové miluji a Hollywoodu tímto žánrem čarují, že vytvářejí jednu Dystopii za druhou.
Je pravda jak píšeš, že to není vůbec žádný nový žánr jen je pozměněný a že knihy a filmy existují mnoho let. Vždyť přece natočili knihu „1984 – George Orwell“ či „Pán much – William Golding“ a další stačí jen najít. Je zvláštní jak po filmové verzi „Hunger Games“ nový a i starý spisovatelé začali na toto téma psát knihy jménem „Young Adult Dystopian Novels“ a Hollywood začal natáčet jednu novelu za druhou.
Problém (nevím jestli je u mně jen) ale přijde mi to, že už všechno co vyšlo nebo vyjde je už stejné a otravné, že knihu nedočtu.
Zkus třeba jak už tu někdo zmiňoval sérii “ Divercence, Reziscente, Aliance, čtyřka (natočeno)“ – série, která je stejné vlně úspěšnosti jako Hunger Games a já jen nechápu proč. jelikož ano bylo to skvělé ale ne dokonalé a celou sérii jsem četla snad rok. To samé platí pro knihy od spisovatelky „Joelle Charbonneau – Zkouška, Zrada“ – opět něco, co mi připomínalo co už jsem četla. Takže druhý díl jsem ani nedočetla. Spisovatelka jménem „Victoria Aveyard – Rudá královna, Křišťálový meč“ a další 2? díly. Kniha má tak vysoké hodnocení, že by mě měla posadit na zadek…škoda…opět to bylo něco co mi připomínalo, co jsem četla…začátek HG a zbytek „Selekce“ spisovatelka jménem Kiera Cass napsala knihy něco jako Stephenie Meyer ale ta má KRÁSNOU knihu „Hostitel (natočeno)“ ale zase abych nelhala, jsou Dystopie, která miluji…jako je třeba kniha „Dárce – Lois Lowry (natočeno) či „Bez šance – Neal Shusterman“ – tato kniha byla přímo dokonalá a hodně k zamyšlení, „Měsíční kroniky“ od spisovatelky jménem Marissa Meyer – která měla geniální nápad a to na klasické pohádky…Knihy jsou tak moc oblíbené, že se divím, že nemají ještě film :-). Spisovatelé jménem Marie Lu, James Dashner, Beth Revis, Moira Young, Lauren Oliver, Julianna Baggott, Sabaa Tahir, mají nádherné světy, ve kterých bych chtěla žít..všechno to byli nádherné světy..i když jak říkám občas jsem měla pocit, že toto bylo v té knize a toto zase tamté knize 😀 😀
Já, abych se přiznala, ty nové dystopie moc nevyhledávám. Lákají mě spíš ty starší, z nichž jsem dosud mnoho nečetla. Chystám se třeba na Pána much nebo na Mechanický pomeranč. Abych si přečetla něco, co má nálepku YA, to už musí být. Nelíbí se mi celé to označení a směr, jakým se knihy pouštějí, takže téma dystopie to pro mě nezachrání.
A moc děkuji za dlouhý komentář a zamyšlení.
Farma zvířat byla snad nejlepší kniha z celé povinné četby 🙂
Jinak z uvedených jsem četla ještě Hunger Games a knížky mě opravdu bavili. Za to Divergence, to byla docela bída, byla jsem nadšená z prvního dílu a pak to šlo úplně do háje.
Já nedám dopustit na Den Trifidů, to je taky úžasná kniha 😄
Z tohoto seznamu jsem nečetl nic. Jen komiksové zpracování války s mloky. Novější věci si přečtu asi až je prověří čas. 🙂 Z uvedených knih mě láká hlavně 451° Fahrenheit a Farma zvířat. 1984 je podle mě klíčové a zásadní dílo (viděl jsem i film, který byl docela zdařilou adaptací) – i když je dost depresivní. Když se nad tím zamyslím, tak hodně sci-fi počinů vychází z dystopických základů (i když třeba neúmyslně)…mě třeba zaujal Ray Bradbury s Marťanskou kronikou. Jen mi přijde škoda, že školní osnovy některé autory a knihy nepochopitelně přeceňují a jiné opomíjejí úplně nebo zmiňují velmi okrajově. Díky tomu povinná četba a to co se ve škole učí (nebo jak se to učí) spíš často odrazuje. Právě po přečtení Marťanské kroniky jsem změnil názor, protože dojem z hodin literatury byl úplně jiný vyznění a zážitek z knihy samotné. Genialita některých autorů se projeví v neskutečné progresivitě a nadčasovosti.
Musím souhlasit, že školní osnovy jsou k některým autorům vyloženě nefér. Přijde mi, že se to týká hlavně těch soudobějších, jako je např. Tolkien, nebo právě Bradbury. Přitom si myslím, že oba pánové rozhodně zasluhují velkou pozornost – o to větší, když jejich knihy mohou oslovit i současnou generaci, což např. u bratří Mrštíků zase tolik nehrozí, přesto je zná snad každý.