Představte si, že je vám devět a těšíte se na narozeninový citronový piškot s čokoládou, ale místo citronů z něj najednou cítíte zoufalou samotu své maminky. Že je vám dvanáct a z chuti maminčiny večeře poznáte, že je tatínkovi nevěrná. Že je vám dvacet a z vlastnoručně připravené večeře cítíte továrnu… Pro mladičkou Rose se její neobyčejné nadání ochutnávat emoce těch, kteří jídlo připravili, stane utrpením, s nímž se musí naučit žít. Stejně jako s poznáním, že nikdo v její rodině není takový, jak se navenek jeví.
Podle mě…
Zvláštní smutek citronového koláče vypráví příběh zdánlivě obyčejné rodiny, která se marně snaží žít svůj americký sen. Proč se jim to nedaří, je zřejmé od první chvíle – jsou si totiž naprosto cizí. Kdykoliv se spolu mají bavit, nasazují masku a hluboko v sobě přitom skrývají svá tajemství. Každý z nich nějaké má. I malá Rose.
Je to právě tato devítiletá holčička, kdo nechává čtenáře nahlédnout pod pokličku rodinného pokrytectví, nefungujících vztahů a stereotypu. Dělá to prostřednictvím svého speciálního daru, který vyhlíží, jako něco naprosto jedinečného. A jaká je Rose? Poznáváme ji jako chytré devítileté dítě, které se zdá mnohem moudřejší, než dospělí, kteří jej obklopují. Její postava však bohužel naprosto stagnuje – z přemýšlivé dívenky se stává náctiletá slečna, posléze dospělá žena. Její chování, myšlenky i pocity jsou ale pořád stejné, nijak se nevyvíjí.
Určitou odtažitost příběhu podtrhuje strohý a velmi věcný jazyk, který autorka používá. Neoznačuje ani přímou řeč, což pro mě bylo zpočátku matoucí. I přesto se mi ale kniha četla dobře. Byla velmi strhující, na každé další stránce jsem čekala rozuzlení, vysvětlení, nějaké velké odhalení… a pak byl najednou konec.
Zpětně to vnímám jako největší mínus jinak poměrně zajímavé knihy. Nedokážu si totiž ujasnit, o čem vlastně byla. Co se nám autorka snažila sdělit? Šlo tady spíš o dysfunkční rodinné vztahy, nebo o speciální schopnosti? Co jsem si měla z knihy odnést?
Když to shrnu
Zvláštní smutek citronového koláče je tou nejpodivnější knihou, kterou jsem poslední dobou četla. Na jednu stranu je melancholická, plná myšlenek o smyslu života, hrůze stereotypnosti a strachu z ostatních lidí, na druhou stranu je neosobní a velmi špatně uchopitelná. Mám z ní velmi rozporuplné pocity, a kdybych ji měla označit jedním slovem, rozhodně by to bylo ´podivná´.
Znáte příběh citronového koláče? Jak se vám líbil? Co jste si z knihy odnesli?
Těším se na vaše komentáře,
Péťa
Bibliografická citace: BENDER, Aimee. Zvláštní smutek citronového koláče. Vyd. 1. Praha: Argo, 2013. 293 s. ISBN 978-80-257-0838-5.
Já tuhle knížku znám už dlouho, kdysi jsem na ni četla pozitivní recenzi na blogu Brabikate, ale pořád jsem se k tomu nedostala. Je to se mnou hrozné. 😀
Nádherný článek obohacený úchvatnými fotkami! 🙂
Děkuji za pochvalu. Já jsem se ke knize také dostávala dlouho, zpětně si ale nejsem jistá, jestli za to stála.
Nad touhle knížkou jsem nedávno dumala v knihkupectví… tudíž díky za recenzi, možná jí dám přece jen šanci, i když má takový divný konec-nekonec 🙂 A moc se mi líbí fotka s nasušenými pomeranči 🙂
Pomeranče jsou úžasně fotogenické. A navíc skvěle voní 😉
Díky za super recenzi! O téhle knížce už jsem četla jednu takovou rozpačitou (ve smyslu „není to špatné, ale ani mě to neohromilo“), ale přemýšlela jsem, že bych si to přece jenom přečetla. Po tvé recenzi si říkám, že můj seznam toho, co chci přečíst, je už tak dost dlouhý, takže tuhle knížku asi nezařadím. 😀
Já jsem z ní také docela rozpačitá. Čekala jsem prostě mnohem víc.
Vaše recenze mne moc potěšila. Knížku jsem dostala do ruky víceméně náhodou, když si ji půjčila z knihovny dcera. Četla se mi velmi dobře, ale v určité chvíli jsem pocítila bezradnost autorky, co s načatým příběhem. A cítila jsem se téměř podvedená, protože tomu chyběla pointa, která by to celé dala do patřičných souvislostí. Vidím to jako chybu nakladatele, který by měl s autorem pracovat.