Recenze: Spící obři – Sylvain Neuvel

Jedenáctiletá Rose se prohání na kole poblíž domova, když tu se náhle propadne pod zem. Probere se na dně jámy v krychlové místnosti, na jejíchž stěnách září tajemné složité symboly. Hasičům, kteří ji přispěchají zachránit, se naskytne ještě podivnější pohled: Rose leží na dlani obří kovové ruky.

Uběhlo sedmnáct let, avšak záhada bizarního artefaktu, jeho původu či tvůrců zůstává nevyřešena. Určení stáří se vzpírá logice, vojenské zprávy jsou cenzurované, nové teorie zuřivě zamítané. Pár lidí však neúnavně pátrá po odpovědích, mezi nimi i Rose, toho času již vystudovaná fyzička a vedoucí tajného týmu pokoušejícího se rozluštit záhadné symboly. Brzy je jasné, že se ocitli na cestě k odhalení objevu, který přepíše dějiny lidstva.

Podle mě…

Spící obři jsou bezesporu velmi zajímavou knihou. Na první pohled zaujmou krásnou, i když trochu nepraktickou obálkou, hlavně však zvoleným slohovým postupem. Ten je totiž pro beletrii víc než jen zvláštní – skládá se z přepisu rozhovorů a z deníkových zápisků hlavních postav.

Všechny rozhovory vede tajemný cizinec, který se nikdy nepředstaví a příliš toho o sobě nesdělí. Od ostatních hrdinů knihy však díky metodickým, jasným a mnohdy velmi osobním otázkám dokáže získat velké množství informací, které jdou opravdu do hloubky. Čtenář tak nemusí mít strach z toho, že by byli hlavní protagonisté ploší, jako hrudník Keiry Knightley.

Moc se mi líbil zajímavý kontrast technologie, která je jedním z hlavních prvků příběhu, a mytologie. Zatímco první řečené bylo v knize probráno od A až do Z, v oblasti bájných příběhů a zkazek nechává autor mnoho nezodpovězených otázek, které dráždí čtenářovu představivost.

Celkově mám pocit, že je to právě onen náboj tajemna, který dodává knize Spící obři opravdový šmrnc. Ať už jde o tajemného muže v černém, který všechny zpovídá a očividně má ještě větší moc, než prezident USA, nebo o samotné přepisy rozhovorů a tajných zpráv. Jsou totiž číslované a čtenáři velmi rychle dojde, že jich valná část schází. Proč? Jsou to jen nudné chemické rozbory, nebo jde o něco jiného?

Důvod, proč knize neudělím plný počet hvězdiček, tkví v tom, že jsem se občas nudila. Zejména v momentech, kdy se probíraly politicko-taktické záležitosti. Stejně tak mi scházela přímá akce. Vzhledem ke zvolenému stylu jsou téměř všechny události popisovány zpětně, což je škoda. O napětí zde totiž opravdu není nouze.

Když to shrnu…

Kniha má spád, a až na pár nudnějších částí, se mi četla velmi dobře. Má zajímavý, těžko předvídatelný děj, neotřelé téma a zaujmout může už samotným způsobem zpracováním. Pokud jde o mě, doporučuji knihu Spící obři každému milovníkovi sci-fi.

Znáte tuto prvotinu kanadského spisovatele Sylvaina Neuvela? Láká vás podobné čtení? Která sci-fi kniha je vaše nejoblíbenější?

Těším se na vaše příspěvky,

Péťa

 

Bibliografická citace: NEUVEL, Sylvain. Spící obři. první kniha Akt Themis. Překlad Naděžda Funioková. Vydání první. Praha: Knižní klub, 2017. 345 stran. ISBN 978-80-242-5799-0.