Dmitrij Alexejevič, pětatřicetiletý překladatel na volné noze, přijímá krátce před Vánocemi kvůli nedostatku jiných zakázek překlad ze španělštiny. Jde o historickou zprávu z roku 1562 o dobrodružné výpravě do yucatanské džungle. Dílo se dochovalo pouze ve fragmentech, ale Dmitrije přesto fascinuje neodolatelné napětí, které autor umně stupňuje, a neštěstí spočívající na expedici od samého počátku. Čím déle překládá, tím dramatičtěji se mění jeho vlastní, dosud velmi jednotvárný život. Pronásledují ho podivuhodné noční můry, slyší bizarní zvuky a na svých dveřích nachází strašlivá poselství. Má obavy, že začíná bláznit… Když pak kolem něj začnou děsivým způsobem umírat i jeho známí, Dmitrij vytuší, že ho kdosi využívá jako šachovou figurku v apokalyptické partii. Nebe nad Moskvou se zatahuje, zdá se, že nastává soumrak světa!
Podle mě…
V knize Soumrak zve Dmitry Glukhovsky čtenáře do ponurého prostředí současné Moskvy, ve které žije překladatel Dmitrij Alexejevič. Zároveň však nabízí i vhled do parného deštného pralesa, kterým se pomalu plahočí výprava španělských konkvistadorů toužících po mayských pokladech. Tyto dvě linie se však postupem času začínají prolínat a ve zdánlivě nudném životě ruského překladatele se začínají objevovat děsivé zkazky, strašidelné zvuky a nakonec i mrtvoly!
Čtení je na jednu stranu velmi napínavé, na stanu druhou jej však často ruší dlouhé popisné pasáže, které navíc působí značně vyumělkovaně. S tím souvisí i moje hlavní výtka vůči této knize, tedy v podstatě nulové vykreslení hlavního hrdiny. Dmitrij Alexejevič totiž po celou dobu působí zvláštně neuvěřitelným dojmem – žije naprosto izolovaně, nemá rodinu, přátele, známé, nepoužívá počítač, mobil ani internet…
Připomíná loutkovou hračku. Vždy jde tam, kde ho autor potřebuje mít, byť k tomu má málokdy důvod.
Naopak plusem je neotřelé zpracování mayských pověstí. Příběh španělských konkvistadorů, putujících do mayské svatyně, na mě vždy působil velmi osvěžujícím dojmem. Výňatky z jejich deníku byly vždy krátké, zároveň ale velmi strhující. Zajímavá je i autorova volná interpretace konce světa, která z původní mayské předpovědi těží jen minimálně. Nejspíš i proto je čtenářsky zajímavá.
Závěr příběhu má filosofický přesah. Hlavní hrdina je konfrontován jednak s myšlenkou vlastní smrtelnosti, jednak i s otázkou, zda může svět opravdu ze dne na den skončit. Může přijít soumrak? Samotné vyústění příběhu je pak poměrně volné a nechává čtenáři prostor pro jeho vlastní imaginaci, což v tomto případě považuji za dobrý nápad.
Když to shrnu…
Kniha se mi četla dobře, nebyla ale nijak výjimečná. Líbil se mi způsob, jakým autor vykreslil ponurou atmosféru příběhu, bohužel ale nedokázal stejně mistrně popsat hlavního hrdinu. Ten tak zůstal jen obyčejnou figurkou, která se vždy vrhne tam, kde je jí potřeba. Doporučím vám tedy knihu Soumrak? Ano, pokud vás zajímají mayské báje a pověsti, ty totiž autor zpracoval velmi neotřelým způsobem. Pokud vás ale američtí indiáni nechávají zcela chladnými, poohlédněte se raději jinde.
Znáte tuto knihu? Zajímají vás příběhy inspirované mayskými mýty a bájemi?
Moc se těším na vaše komentáře,
Péťa
Bibliografická citace: GLUCHOVSKIJ, Dmitrij Aleksejevič. Soumrak. Vyd. 1. Praha: Knižní klub, 2013. 341 s. ISBN 978-80-242-3763-3.
Popravdě – jestli si od Glukhovského někdy něco přečtu, bude to spíše ze zvědavosti Metro 2033. Ale jinak mě jeho knížky moc nelákají v záplavě jiných knížek, jejichž tematika je mi bližší. 🙂
Jo a nemůžu si to odpustit – gratuluji ke všem novinkám ve tvém životě, o které ses podělila na facebooku. Moc ti to všechno přeji (trošinku závidím, ale v dobrém!) a doufám, že jsi a budeš šťastná. ♥
Také bych ti doporučila spíš to Metro, přestože jsem knihy ve finále hodnotila stejně. Jinak mnohokrát děkuji za přání ♥
Abych byla upřímná, o mayské pověsti se nikterak nezajímám. Nicméně tahle kniha mě zaujala, od Glukhovského jsem četla Metro – mimochodem, podle tvé recenze se mi zdá, že své hlavní hrdiny má tendenci psát hodně podobně – a ta série nebyla špatná (i když měla, co se týče kvality, spíše klesající tendenci). Takže díky za tip na něco jiného od něj!
Já jsem knihu dostala v paklíku, právě spolu s Metrem. A přiznám se, že Glukhovský jako takový mě zase až tolik neoslovil. Jiné jeho knihy už shánět nebudu, byť se mi ty, které mám, nečetly zase až tak špatně.
„Alexejevič totiž po celou dobu působí zvláštně neuvěřitelným dojmem. Žije naprosto izolovaně, nemá rodinu, přátele, známé, nepoužívá počítač, mobil ani internet…“ No vzhledem k pointě tak působí naprosto správně. Nechci tu spoilovat, ale ono je to tak naprosto logický, vzhledem k tomu kým hlavní postava je. Neni důvod sáhodlouze popisovat hrdinu, necharakterizují ho ani rozhovory s ostatními, jenom jeho akce a slova. Naprosto stačí.
Dlouhý popisný pasáže, to je spíše věc osobních preferencí, než něco, co by zasloužilo vytučnit jako zápor. Upřímně mě nebaví knihy, kde je člověk vtaženej do děje spíš tempem než atmosférou, kde je, když to přeženu, jedno souvětí na 10 stran, jinak +-holý věty (tj. severský design). Tohle je trochu charakteristický styl psaní pro ruský romanopisce a mě naprosto vyhovuje. Imo zmiňovaná vyumělkovanost zase souvisí s podstatou hrdiny. (Např. v jeho románu Budoucnost styl vyprávění taky přizpůsobený vidění hlavňáka).
Naopak si myslim, že popisem je tady vybudovaná dost hutná atmosféra, která pomalu ale jistě graduje. Mě tahle knížka příjemně překvapila, vyloženě jsem se těšil na další kapitolu. Takže, když to shrnu, za mě pecka.