Recenze: Dřív než půjdu spát - S. J. Watson

Vzpomínky: právě ty definují, kým jsme. Bez paměti člověk přestává existovat.

A právě takto žije Christine, která po autonehodě ztrácí paměť pokaždé, když usne. Každý nový den je pro ni první a zároveň poslední. Její manžel Ben jí každé ráno trpělivě vypráví její vlastní život a obětavě se o ni stará… Anebo je vše trochu jinak? Christine se podaří za pomoci mladého doktora začít psát deník, jehož stránky jí jednoho dne prozradí: Nevěř svému muži. Napsala to však vůbec sama? Jak se lze dopátrat pravdy o minulosti, když jediné, co znáte, je dnešek?

Podle mě…

Knihu jsem dostala k Vánocům a přiznám se, že jsem ji dlouho odkládala, protože mi nepřipadala zajímavá. Přečetla jsem si anotaci a trochu znuděně při tom zavzpomínala na film 50x a stále poprvé. Měla jsem pocit, že to asi nebude nic pro mě. Nakonec se však ukázalo, že opak je pravdou!

Na prvních několika stránkách se příběh rozvíjí a pozvolna přitom do sebe čtenáře vtahuje. Uvedení do děje je však rychlejší, než bývá zvykem a než se nadějete, budete sedět v rychle se rozjíždějícím vlaku (ne-li přímo v TŽV). Dokonale mě to zaskočilo, nevzpomínám si, kdy naposledy mě kniha tak rychle pohltila.

Příběh je velmi čtivý a napínavý, doslova jsem se od něj nemohla odtrhnout. Myslím, že hodně tomu dopomohlo i celkové rozvržení příběhu. Ten je protnut několika zásadními zvraty, které čtenáře nutí přemýšlet o tom, co se přihodí na následujících řádcích.

Téma, které se zdá poměrně okoukané, je pojato velmi neobvyklým způsobem, což z knihy činí strhující zážitek.

Christine, hlavní hrdinka příběhu, postupně odhaluje, jaký život vlastně žila. Z počátku se zdá, že jí všechno změnila smutná náhoda, ale jak příběh postupně graduje, zjišťuje ona i čtenáři, že všechno je vlastně úplně jinak – a proto ji nejde nemilovat. Nemůže si neoblíbit hlavní hrdinku, které prožívá tolik bolesti, strachu a smutku. Myslím, že jí prostě musíte fandit.

Přestože kniha patří mezi ty nejzdařilejší, jaké jsem v posledních době četla, musím jí i něco vytknout. Z některých pasáží na mě totiž doslova zíral fakt, že jejich autorem je muž – zejména tehdy, když Christine přemýšlela o intimnostech nebo se snažila se vyrovnat se svými city. Čas od času mě zarazilo vědomí toho, že takhle by na situaci hleděl muž, ne žena.

Když to shrnu…

Kniha byla naprosto úžasným zážitkem, který mi připomněl, proč tak ráda čtu. Příběh mi pomohl odpoutat se od reality a zažít strhující dobrodružství, které bylo napínavé i dramatické. Snad poprvé v životě jsem také ocenila (do jisté míry) otevřený konec. Budete-li mít možnost, určitě si knihu přečtěte, stojí to za to.