Recenze: Anansiho chlapci – Neil Gaiman

Tlustý Charlie Nancy je už několik dlouhých let štíhlý, přezdívky od svého otce se však stále nemůže zbavit. Kvůli tomu, a také kvůli milionu dalších drobností, nemá s otcem moc dobrý vztah.  I tak se ho ale rozhodne pozvat na svatbu. Když se ho snaží zastihnout, zjistí ale, že před několika dny zemřel. Namísto svatby tak míří na pohřeb! A právě tam se všechno zvrtne, když vyjdou najevo jisté okolnosti.

Třeba to, že jeho otec byl bůh, že někde po světě chodí Charlieho brácha – o kterém Charlie do té doby nevěděl, a že musí udělat věci, o kterých nevěděl, že je dokáže.

Podle mě…

Anansiho chlapci začínají tak nějak poklidně. Čtenář se seznamuje s veskrze nudným Charliem a zdá se, že nepůjde o nic příliš dramatického. Nemyslí si to ani sám hlavní hrdina, jehož největší problém je vyrovnat se se smrtí otce, kterého však nikdy neměl příliš v lásce. Těchto několik prvních kapitol se dá popsat jednoduše – nuda.

První zvrat se objeví až s příchodem Charlieho bratra. Spider vnese do příběhu trochu vzrušení a zábavy, stále jde však spíše jen o kusé příhody, které do sebe zdánlivě nezapadají. Ani tahle část příběhu mě příliš neuchvátila. Byl to až samotný závěr, který mě donutil vzít knihu na milost. Všechna ta nuda totiž vygradovala do napínavého finále, které mi trochu vynahradilo první dvě třetiny knihy. Jednotlivé příhody do sebe zapadly a utvořily celistvý příběh s překvapivě dobrým koncem.

Při čtení jsem měla pocit, jako by autor vykrádal sám sebe. Neustále jsem narážela na známé motivy, např. to, že hlavní hrdina je zasnoubený se ženou, ke které ve skutečnosti nic opravdového necítí, pochopí to ale až v momentě, kdy ho ona sama nechá. Klišé. Snad to nějak souvisí s tím, že sám Gaiman v té době prožíval rozvod se ženou? Nevím. Stejně tak mi vadil i schematický způsob, jakým se rozvíjely hlavní postavy. O tom, jak se z kancelářské krysy stane hrdina a bojovník jsme už taky četli, že?

Shrnuto a podtrženo, vítejte v Nikdykde vol. 2, rozšířené verzi s pozadím z Amerických bohů.

Abych však nemluvila jen o záporech, musím zmínit humor, kterého je kniha plná. Charlie Nancy čelí životním zvratům s typicky suchým anglickým vtipem, který příběh, ať je sebevíc nudný, pozvedá na docela novou úroveň.

Když to shrnu…

Kniha nemá energii, místy je zdlouhavá a nudná. Příběh se mi zdál poněkud schematický a připomínal mi jiné autorovy knihy. Na druhou stranu ale musím přiznat, že jsem se při čtení dobře bavila. Ani tak ve mně ale kniha nezanechala dobrý dojem a považuji jí za Gaimanovu nejslabší publikaci.

Znáte tento příběh? Jak se vám v porovnání s jinými Gaimanovými díly líbil?

Těším se na vaše komentáře,

Péťa

 

Bibliografická citace: GAIMAN, Neil. Anansiho chlapci. Překlad Ladislava Vojtková. Vyd. 2. Frenštát p. R. [i.e. pod Radhoštěm]: Polaris, 2009. 300 s. ISBN 978-80-7332-144-4.