O tom, jak SANDMAN zase dostal celý svět

Sandman poprvé ohromil komiksové čtenáře již v devadesátých letech minulého století. Nyní, o více než 30 let později, se slavný příběh dočkal nové seriálové adaptace, která se podařila nad očekávání dobře. Potěšila nejen fanoušky temné fantastiky, ale i čtenáře původních sešitů. A to je, jak jistě všichni uznáte, vlastně takový malý zázrak. Jak to ale vlastně celé začalo?

Sandman coby předskokan

Neil Gaiman  a Dave McKean vytvořili na konci osmdesátých let několik sešitů komiksu Černá orchidej. Šlo o příběh, jehož kresba byla opravdu všechno, jen ne tradiční. Vydavatelé DC komiksů si tak tehdy nebyli jistí, jestli se tento počin dokáže po svém vydání zaplatit. Svoji roli v tom hrála i národnost autorů – oba to totiž byli Britové, což bylo mezi ostatními americkými pisateli z jejich stylu patrné. Požádali tak Gaimana, aby napřed vzal jednoho z „odložených“ hrdinů DC univerza a trochu se s jeho pomocí divákům představil.

Sám Gaiman později vzpomínal, že z toho byl poněkud rozpačitý. Kdykoliv si někoho vybral, bylo mu řečeno, že s touhle postavou už bohužel pracuje někdo jiný, ať hledá dál. A tak se nakonec dostal až k druhořadému chlapíkovi jménem Sandman, který z něj oproti očekávání, udělal naprostou hvězdu.

Tak trochu netradiční hrdina

Stejně jako v případě Černé orchideje, tak ani u Sandmana se Neil Gaiman nedržel zrovna v zajetých kolejích. Namísto klasického hlavního hrdiny v plášti, který by byl ústředním bodem všem příběhů, totiž čtenáři nabídl pána snů Morfea. Ten je spíše spojujícím prvkem jednotlivých sešitů a oproti zvyklostem je poměrně pasivní. Navíc ho rozhodně nezajímá záchrana světa, natož pak lidí, kteří se proti němu nehezky provinili.

Z nezajímavého hrdiny, kterého předchozí autoři často vykreslovali jako naprosto neobdařeného vyšetřovatele, tak Gaiman vystavěl nového Sandmana, který se stal antropomorfní personifikací snu. Bylo to úplně nové pojetí, které z něj učinilo velmi mocnou bytost, jednoho z rodiny Věčných. Jeho sourozenci jsou Osud, Smrt, Zkáza, Touha, Zoufalství a Delirium. Mimochodem, v anglickém originále začínají všichni na písmenko D: Destiny, Death, Dream, Destruction, Desire, Despair a Delirium. Tyto entity tvoří základ bytí, jsou velmi mocné a bezesporu také velmi zajímavé.

To se ostatně ukázalo na oblibě Sandmana, která vystřelila opravdu raketově. Gaimanovi se podařilo překonat tradiční klišé komiksů, čímž ke čtení přilákal nové čtenáře (mimo jiné i mnoho žen) a okamžitě k sobě přitáhl pozornost. Na Černou orchidej tak bylo zapomenuto, prioritu totiž získaly nové příběhy pána říše snů Sandmana.

Materiál pro seriál?

Komiks má, zejména v prvních dílech, velmi patrné hororové prvky. Ty jsou ostatně, byť v mírně utlumené podobě, znát i v seriálu. Postupem času však Gaiman začal víc a víc věřit v sebe a ve svoji vlastní vizi. Ubylo tak narážek na jiné hrdiny DC univerza a hororové ladění ustoupilo mýtu, který je pro Gaimana typický dodnes. V různých obměnách jej lze najít v téměř všech jeho knihách.

V díle se tak objevují odkazy na řadu různorodých mytologií, na legendy, okultismus a také na Bibli. Nechybí však ani narážky na skutečné historické osobnosti či postavy z kultovních knih. Lze říci, že Gaiman zkrátka využil to nejlepší, co svět imaginace nabízel.

Materiálu pro hrané zpracování tak bylo opravdu mnoho, řada fanoušků se však obávala výsledku. Ostatně strach měli nejspíš i producenti, protože v průběhu let se o seriálu mluvilo několikrát, nakonec z toho ale vždy sešlo. Tedy až do roku 2019, kdy seriálová práva koupil Netflix.

Milovníky Sandmana trochu uklidnilo, když streamovací gigant oznámil, že sám autor bude na seriálu velmi intenzivně pracovat. Gaiman se ostatně netají tím, že nad svými díly rád drží ochranou ruku. Byl poradcem u tvorby animované Coraliny, podílel se i na filmu Hvězdný prach a v posledních letech si vyzkoušel také seriály. To, když se na televizní obrazovky dostala adaptace jeho románu Američtí bohové. Zapomenout nesmíme ani seriál Dobrá znamení, jehož předlohu napsal s již zesnulým Terrym Pratchettem.

Sandman v hlavní roli

Vzhledem k tomu, že Sandman vznikal pod záštitou Netflixu, brzy se objevily první kauzy spojené s obsazením. Vyšlo totiž najevo, že některým postavám z původního komiksu bylo změněno pohlaví (šlo např. o Lucifera, Johna Constantina a knihovníka Luciena), nebo barva pleti (postava Smrti). V seriálu se také objevilo několik homosexuálních vztahů a translidé.

Sám Neil Gaiman se snažil všem vysvětlit, že změny nejsou pro vyznění seriálu nijak důležité. Ostatně v jeho prospěch mluvil i fakt, že původní Sandman byl v tomto ohledu velmi kontroverzní už v době svého vzniku (řada z homosexuálních či trans postav byla ostatně už v původním komiksu).  Mediální tlak však, alespoň částečně, zmizel až poté, co se ukázalo, že pozměněné role byly ze strany herců výborně zvládnuté a nebylo jim tak co vytknout.

Obecně je seriál přijímán kladně, a to jak ze strany mainstreamových diváků, tak i ze strany milovníků původního komiksu. Má výbornou atmosféru, je velmi temný, příliš nešetří na brutalitě (profesor Lupin, tedy pardon John Dee je toho důkazem), může se pochlubit velmi dobře zvládnutými CGI efekty i výborným hereckým obsazením.

Jak to cítíte vy? Líbil se vám seriál? A dejte mi vědět, jestli znáte původní komiksy.

Těším se na vaše komentáře,

Péťa