Článek o dětských knihách jsem pro vás měla rozepsaný dlouho, stále jsem ale nevěděla, jak ho uchopit. V podstatě to s ním bylo stejné, jako s těmi knihami. Ptáte se, jak to myslím? Víte, už v době, kdy jsem chlapečka čekala, tedy zhruba před dvěma lety, jsem snila o tom, jak si s ním budu dětské knihy číst. Stejně jako jiné mé představy o mateřství, i tahle byla celkem naivní. Dlouho jsem nevěděla, jak ho ke knihám přivést, nakonec to ale bylo stejně snadné, jako napsat tenhle článek. Prostě jsem to nechala být a počkala na ten správný čas!
Nákupy velké i malé
Možná by se vám mohlo zdát, že dětské knihy budou oproti těm klasickým výrazně levnější. No, v tom případě mám pro vás překvapení – zase takový rozdíl v ceně totiž není. A to i přesto, že některé dětské knihy mají třeba jen čtyři stránky. Je ale na každém z nás, zda se rozhodne takovou knihu pořídit, nebo zda dá raději přednost některé z levnějších variant. I ty totiž existují.
U nás doma rádi podporujeme i menší nakladatele. Co se týče dětských knih, jde především nakladatelství Svojtka & Co. Zároveň si ale uvědomujeme, že chlapeček je zatím ještě malý, takže to s nákupy nepřeháníme. Často sáhneme i po levnější variantě dětských knih, kterou jsem objevila díky mé kamarádce. Ta mě poslala do obchodu Levné knihy, kde se to různými poklady doslova hemží. Určitě to vyzkoušejte, kromě knih jsou tam i různé puzzle, omalovánky a další dětské radovánky, za které byste jinde nechali stovky korun.
Na závěr nelze nezmínit, že ta samá kamarádka nám umožnila jednu krásnou věc – a to dědit knihy po její holčičce. Tuhle formu sdílení knih mám moc ráda, sama už jsem některé starší knihy po chlapečkovi poslala zase dál. Musím se přiznat, že mi to dělá vážně radost! Děti rostou opravdu rychle a řadu věcí využívají jen pár měsíců, tak proč nepotěšit někoho dalšího?
Naše první dětské knihy neknihy
Chlapečka knihy aktivně zajímají zhruba čtyři měsíce, tedy asi od jeho 1. narozenin. Navzdory tomu ho ale obklopuji knihami již od jeho nejranějšího dětství. Vždy jsem se pochopitelně snažila volit knihy úměrné jeho věku, takže vlastně v podstatě ani nešlo o knihy – spíš o látkové hračky s chrastítky a kousátky, o gumová pískátka do vany nebo o kontrastní obrázky a leporela.
Největší úspěch u nás překvapivě slavily kontrastní knihy, ke kterým jsem z počátku přistupovala dost skepticky. Nevěřila jsem, že by tak malé dítě zajímaly, ukázalo se ale, že opak je pravdou. V momentě, kdy už chlapeček vydržel chvíli ležet na bříšku a pást koníčky, stavěla jsem před něj různé hračky, aby měl ve svém zorném poli něco zajímavého. Barevné hračky i plyšáci ho vždy přestali celkem rychle bavit, kontrastní leporelo a knihy si ale udržely jeho pozornost i několik dlouhých minut. A každý, kdo má doma několikaměsíční dítě, může jistě potvrdit, že to už je tedy opravdu co říct!
Interaktivní přidaná hodnota
Dalším velkým tahákem se staly interaktivní dětské knihy, které chlapečka mohly oslovit i něčím jiným, než jen textem a ilustracemi. Hodně si oblíbil dotekovou knihu, jednotlivé obrázky v ní jsou totiž doplněny o látky zajímavé na omak. V knize je jemná i hrubá tkanina, guma, smirkový papír nebo třeba zrcátko. Stejně zábavná mu přijde i hrací kniha (nám už méně), která vydává zvuky zvířátek. Už se díky ní naučil, jak dělá pejsek a jak mečí koza. Obě knihy má z Lidlu.
Samostatnou kapitolu představují miniPEDIE, které jsou k dostání v nakladatelství Svojtka & Co. Chlapečkovi se poprvé dostaly do ruky u naší dětské doktorky, kde si s pohyblivými prvky na stránkách dokázal hrát skoro půl hodiny! Pořídili jsme mu knihu i domů, musím ale přiznat, že zatím je na ni asi ještě malý, protože jednu stránku už se mu podařilo zničit. Nic to ale nemění na tom, že když si chce prohlížet knihy, většinou mi přinese právě miniPEDII. Kouzlo podle mě tkví nejen v pohyblivých prvcích, ale i ve velkých a hodně barevných ilustracích.
Další tipy na dětské knihy už mám pro vás připravené v druhé části tohoto článku.
Jaké knihy mají rády vaše malé děti? Podělte se s námi o jejich favority.
Těšíme se na vaše komentáře,
Péťa & chlapeček
My jsme měli jen kontrastní kartičky vytištěné z počítače a zalaminované. Ale také malou hodně bavily. Teď si hraje spíš s jinými hračkami, ale má leporela ještě po mě a občas je čte panence. MiniPEDIE vypadá zajímavě, možná bych ji mohla pořídit k blížícím se narozeninám. Díky za tip.
PS: Přijde mi trochu zvláštní, že mluvíš o synovi jako o „chlapečkovi“. Proč nepoužíváš jméno?
MiniPEDIE bude určitě skvělý dárek, myslím, že potěší i starší děti.
Jinak syna záměrně označuji jen jako chlapečka. Zvolila jsem to jako určitou formu jeho ochrany. Zatímco předpokládám, že ve fotkách z jeho dětství ho někdo jen těžko pozná, jeho jméno, nota bene trochu netradiční, by jej s nimi spojilo kdykoliv.