Jak získal Thor své proslavené kladivo Mjölnir? Kolik světů spojuje vždyzelený jasan Yggdrasil? Kdo postavil zeď kolem Ásgardu a co bude následovat po konci světa zvaném Ragnarök? Severská mytologie převyprávěná Neilem Gaimanem nejenže odpovídá na všechny tyto otázky, ale navíc je váže do souvislého, obšírného vyprávění, v němž ožívají bohové i obři, medovina teče proudem, vlci mluví a jabloně rodí jablka nesmrtelnosti. Naprosto nepostradatelná kniha pro všechny milovníky severské mytologie i tvorby Neila Gaimana obecně.
Podle mě…
Když jsem poprvé narazila na zmínku o tom, že můj oblíbený spisovatel Neil Gaiman se rozhodl zpracovat severskou mytologii a vydat ji v ucelené knize, měla jsem z toho skoro srdeční zástavu! Severská mytologie je totiž moje oblíbená, a to už od základní školy, kdy jsem se poprvé seznámila s příběhy dnes již notoricky známých bohů, jako jsou Thór a Loki. Není se proto čemu divit, že jakmile kniha vyšla v češtině, okamžitě jsem po ní skočila. Když jsem se však následně pustila do čtení, začala jsem být trochu rozpačitá.
Gaiman vypráví známé příběhy severské mytologie, zůstává nicméně věrný jejich jednoduchému povrchnímu stylu. Postavy jsou charakterově ploché a jejich chování se mnohdy zdá nedomyšlené. Nešťastné se mi zdá i uchopeních prvních kapitol knihy, které jsou spíše popisné, což může leckoho odradit hned na začátku. Ve své podstatě se kniha v ničem neliší od starší publikace Heleny Kadečkové. Ta se jmenuje Soumrak bohů a osobně ji považuji za zdařilejší provedení severských mýtů.
Trochu problematický byl podle mého názoru i překlad – trpaslíci totiž opravdu nejsou skřítci.
Přesto však kniha podává poměrně ucelený vhled do severské mytologie. Pro člověka, který se v ní vůbec neorientuje, a problematiku zná tak maximálně z filmů od Marvelu, to může být velmi slušný odrazový můstek. Ostatně proto nejspíš kniha vznikla – jako průvodce pozadím příběhu Amerických bohů, který se nedávno dočkal svého seriálového zpracování.
Když to shrnu…
Příběhy jsou sice povrchní, přesto však čtivé a zajímavé. Pokud nemáte se severskou mytologií žádnou zkušenost, rozhodně vám knihu doporučuji, v opačném případě si ji ale raději nepořizujte. Mohli byste být stejně zklamaní, jako já. Očekávala jsem totiž rozvinutější příběh, ze kterého by byl alespoň lehce cítit Gaimanův styl. A toho jsem se bohužel nedočkala.
A co vy? Znáte příběhy ze severské mytologie? Zaujala vás tato kniha?
Těším se na vaše komentáře,
Péťa
Moc díky za recenzi – zrovna včera jsem tuhle knížku držela v ruce a přemýšlela, jestli si ji koupit, nebo ne 😀 Při začtení se na náhodné straně mě to upřímně zas tak nechytilo…
Mě docela překvapilo, jak moc pozitivní má kniha ohlasy. Přijde mi docela průměrná. A na Gaimanovy poměry je podprůměrná.
Od autora jsem zatím nic nečetla a ani se nechystám v blízké době, mám toho ke čtení opravdu hodně. Ale věřím, že kdyby se mi jednou dostal pod ruku, neodmítla bych ho úplně. Přeci jen je to trochu fenomén. 🙂
Určitě ho vyzkoušej, stojí za to. Já osobně jsem se mu také dlouho vyhýbala a dnes patří mezi nejoblíbenější spisovatele. Určitě vyzkoušej alespoň krátkou knihu Spáčka a vřeteno. Je to taková feministická pohádka s nádhernými ilustracemi, na tu nedám dopustit. A jestli tě zajímá něco v severském duchu, tak teď vyšla další, také moc příjemná pohádka nazvaná Odd a mrazivý obři. Doporučit ale můžu i Koralinu, Hvězdný prach (to je i moc hezký film), nebo už pak trochu delší a náročnější knihy, jako jsou Američtí bohové a Nikdykde. Gaiman je prostě fenomén, který si pozornost zaslouží. Teď ho dokonce nominovali na Nobelovu cenu za literaturu 🙂
Spáčku a vřeteno znám, respektive ten název. Tak snad dám někdy na tvá doporučení. 😀 ♥
Četla jsem, nebylo to špatné, takový styl mi k těm příběhům sedí, ale stejně se mi Kadečková líbila více 🙂
Kdybych se chtěla k příběhům vrátit, také bych asi dala přednost Kadečkové.