Oceán na konci uličky je příběhem obyčejného muže, který sedí na lavičce u vesnického rybníčku a vzpomíná na své dětství. Pamatuje si jej živě, protože tehdy zažil strašlivé věci! Skoro ho stály život. Nyní se k nim vrací ve svých vzpomínkách a znovu si uvědomuje, jaké měl štěstí, že narazil na trojici záhadných žen žijících na samém konci uličky.
Ta nejmladší z nich tvrdila, že rybníček na jejich zahradě je oceán!
Podle mě…
Oceán na konci uličky je zdánlivě nepodstatným příběhem sedmiletého dítěte, které miluje knihy. Jeho život se však docela náhle zvrtne, když podnájemník jeho rodičů spáchá sebevraždu a probudí tím zlé prastaré síly. Od té chvíle už chlapcův příběh není ani zdaleka obyčejný, pořád se ale dotýká jen jeho nejbližšího okolí. A právě ta zdánlivá bezvýznamnost mě na tom po celou dobu přitahovala!
Hlavní hrdina se na vše dívá zvědavýma dětskýma očima. To, co by bylo pro mnohé dospělé fatální, je pro něj prostě jen zajímavé. Hranice mezi realitou a světem magie s děsivými kouzelnými tvory se pomalu stírá, chlapce však zajímá jen to, jak přežít. Situace, ve kterých se ocitá, jsou přitom mnohdy doslova hororové. Realita se obrací proti němu, nemůže se spolehnout ani na své rodiče či na sestru.
V některých aspektech je příběh podobný Gaimanově Koralině, v mnoha jiných se ale liší.
Na rozdíl od Koraliny je tu totiž fantasie vystavená střetu s realitou, která je mnohdy brutální! Setkáváme se s fyzickým násilím, nahotou a opravdovým živočišným bojem o život!
Neil Gaiman představuje svůj magický svět velmi kusým způsobem, čímž dráždí čtenářovu fantazii. O trojici záhadných žen, které žijí na konci uličky, toho víme jen málo. Postupně však pronikáme hlouběji a hlouběji do jejich magického světa a začínáme věřit i tomu, že ten starý rybníček by opravdu mohl být oceánem, který přijde na zavolání.
Kniha byla krátká a četla se mi příjemně. Měla navíc něco, co mi u některých jiných autorových knih chybí – totiž napínavý příběh s rychlým dějovým spádem. Doslova jsem se od něj nemohla odtrhnout! Díky strašidelným scénám jsem se navíc u knihy doopravdy bála!
Když to shrnu…
Kniha se mi moc líbila, byla velmi čtivá a napínavá. Plusem je i to, že je psaná v první osobě. Okamžitě si mě získala svým neotřelým stylem – vyprávěl ji sice dospělý člověk, ve vzpomínkách byl ale znovu dítětem, které se na svět dívá jinak. I proto byl příběh tak magický, realita zdánlivě neměla pevné hranice a mě po celou dobu provázel pocit neskutečna. Věřím, že i vám se bude kniha jistě líbit, hlavně pokud máte rádi i jiné příběhy od mistra Gaimana.
Znáte tento příběh? Jak se vám líbil? Lákají vás podobné knihy?
Těším se na vaše komentáře,
Péťa
Bibliografická citace: GAIMAN, Neil. Oceán na konci uličky. Vyd. 1. Frenštát p.R. [pod Radhoštěm]: Polaris, 2013. 179 s. ISBN 978-80-7332-206-9.
Tak třeba takovou Koralinu jsem nečetla, ale mám ji na seznamu. Autora znám, ale patří k těm, od nichž jsem zatím nic z těch světoznámých kousků nečetla. Měla bych, já vím. Ale jak je to heslo.. so many books, so little time.. 🙂
Byla jsem zvědavá na tvůj názor a ani se moc nedivím, že se ti kniha líbila, čekala jsem to. Mně se bohužel nelíbila, jsem asi moc citlivá, nemám ráda horory a tohle na mě prostě bylo moc. Hlavně bych tuhle knihu nechtěla číst v dětském věku, to bych asi byla úplně zděšená. Vadil mi i ten konec, asi byl schválně otevřený a nejednoznačný, ale mě to zklamalo. Co se dá dělat, každý to asi vnímá trochu jinak. O Coralině jsem četla, ale po tomhle na ni nemám odvahu.
Jé, to je něco pro mě. 🙂 Musím se na to mrknout blíž a možná se mi rozšíří seznam „chci přečíst“. 🙂
blog Days of Daysy