Recenze: Hvězdný prach - Neil Gaiman

Na ospalém anglickém venkově žije si vesnička Zeď, která dostala jméno podle impozantní kamenné hradby, jež ji odděluje od přilehlé louky a toho, co je za ní, svůj poklidný život. U jediné mezery ve zdi dnem i nocí stojí stráže, aby zabránily zvědavcům projít ven. Tady, ve zdi, se mladý Tristran Thorn zamiloval do krásné Viktorie Foresterové.

Ale Viktorie je chladná a vzdálená – tak vzdálená jako hvězda, kterou jednoho mrazivého říjnového večera ona a Tristran vidí padat z nebe.

A tak, aby získal Viktoriinu přízeň, přísahá Tristran, že spadlou hvězdu najde a přinese ji své milované. Tristran však není jediný, kdo hledá nebeský klenot. Jsou jiní, pro které je příslibem mládí a krásy, klíčem ke království, či k obnovení černé magické moci.

Podle mě…

V jedné anotaci jsem četla, že hvězdný prach je „příběh, který napsala sama fantazie.“ Nejsem si moc jistá, nakolik se dá Neil Gaiman pokládat na fantazii jako takovou, ale jinak musím s tímto tvrzením naprosto souhlasit. Je to kouzelné vyprávění plné těch nejúžasnějších věcí, na jaké jen můžete pomyslet. Je to kniha přímo stvořená pro milovníky fantasy!

Yvonne the fallen star by Scarletgothica.

Hned od samého začátku mě příběh vtáhl do děje, četla jsem snad všude. Není se tedy čemu divit, že jsem měla příběh přelouskaný jedna dvě. Okouzlilo mě, že autor nestaví fantastický svět za nedosažitelnou hranici. Není potřeba žádné skříně, dopisu, studánky ani dveří. Stačí jen přejít louku a prolézt úplně obyčejnou dírou ve staré polorozpadlé zdi. Inu uznejte sami, to je přeci sen každého milovníka nadpřirozena.

Kniha nám představuje příběhy mnoha postav najednou, jejich osudy se zajímavě proplétají, splétají a míjejí, takže o zábavu je zákonitě postaráno. Kromě hlavní dějové linky s Tristranem a Yvaine jsem s opravdu velkým zaujetím sledovala bratrovražedný závod o získání moci Stormholdu. Nejvíc mě bavili již mrtví bratři, kteří kriticky komentovali výkony svých přeživších soků.

Když to shrnu…

Kniha nebyla příliš dlouhá a děj příjemně ubíhal. Musím složit autorovi poklonu, protože do příběhu vložil přesně potřebné množství postav s dobře zapamatovatelnými jmény. Ani na vteřinu jsem neměla chaos v tom kdo je kdo a to dovedu ocenit. Při čtení jsem se skvěle bavila a na konci jsem měla ten nepříjemný prázdný pocit v břiše. A to je odvěký důkaz toho, že příběh za přečtení rozhodně stojí, o tom není pochyb!