V závěrečném dílu volného cyklu Poutníci autorka Becky Chambers ukazuje, jaký je život ve flotile Exodus. Poslední lidé opustili Zemi už před stovkami let. Po vleklém putování prázdnotou byli přijati mezi druhy, které ovládají Mléčnou dráhu, a po generace trvající cesta flotily Exodus skončila. Ale to je dávná historie. Dnes je flotila Exodus živoucím pomníkem, místem, odkud mnozí pocházejí, ale málokdo ho viděl. Exodané se rádi pyšní svou komunitou a tradicemi, ty však nejsou tak původní, jak si myslí. Mnoho Exodanů odchází do cizích měst nebo kolonií a ti, kteří zůstávají, musí uvažovat o svých vlastních životech a budoucnosti. Jaký je účel lodi, která dosáhla svého cíle? Proč zůstávat ve vesmíru, když existují jiné obyvatelné světy? Jaká je cena za udržování pečlivě vyváženého způsobu života — a stojí vůbec za záchranu?
Podle mě…
Závěrečný díl volné trilogie ‚Poutníci‘ začíná výbuchem. Opravdu velkým! Exploduje totiž obytná loď Oxomoco, na které žili tisíce lidí. Následky jsou hrozné a řada z nich leží na bedrech zbývajících obyvatel flotily. Navzdory předpokladu se však autorka nevěnuje tomu, proč k výbuchu došlo. Naopak, čtenář dostává docela jiný vhled do situace. Lidský. Přesně takové jsou totiž knihy Becky Chambers – věnují se malým všedním událostem, které probíhají na pozadí těch opravdových, velkých dějin.
Autorka představuje čtenářům další část svého univerza. To je sice velmi rozsáhlé a disponuje poměrně detailně vykreslenou historií, nelze mu však upřít určitou podobnost se světem počítačové hry Mass Effect. Navzdory tomu však příběh nijak nestrádá. Autorka se pokaždé zaměřuje na jinou část vesmírného společenství a tentokrát se rozhodla vsadit na lidi. Ti se sice na první pohled mohou zdát nezajímaví, ukazuje se však, že opak je pravdou.
Děj je rozdělen do několika příběhových linií, které se poměrně dlouho ubírají různými směry. Na první pohled se zdá, že jejich jediným společným jmenovatelem je vesmírná loď Asterie, na které se odehrávají. Ke konci knihy se sice jednotlivé příběhy propojují, počáteční zdánlivá nesouvislost však příběhu škodí. Ani v samotném závěru by čtenář neměl očekávat žádnou výraznou zápletku či velké dějové zvraty.
Becky Chambers totiž i tentokrát vsadila na slow sci-fi, které je na poli velkolepých vesmírných objevů a bitev doslova zjevením.
Hlavním tématem knihy je tichý boj lidí, kteří na jednu stranu lpějí na svém dosavadním způsobu života, na stranu druhou však zároveň touží po změně. Má vůbec cenu žít na lodi, když mohou odejít na planety? Jednotlivé dějové linie na tuto otázku nabízí řadu různých odpovědí. Čtenář se tak může těšit na názor matky od rodiny, mladé dívky, která sotva začala pracovat, dospívajícího chlapce či staré ženy. Velmi zajímavý je i pohled zvenčí, který zprostředkovává příslušnice zcela jiné rasy.
Becky Chambers v knihách ukazuje svět, který je možná pro mnohé až příliš idealistický, staví jej však na temné minulosti protkané válkami a bolestí. Přichází tak vlastně s poselstvím, že z chyb se lze poučit a využít je jako pevné a ničím neotřesitelné základy fungující společnosti. Příběh díky tomu nabízí i řadu podnětů k zamyšlení, protože se dotýká mnoha současných problémů. A to ať už se jedná o samotnou myšlenku zničené Země, nebo jde o mezilidské vztahy, ekologii, hledání smyslu života, přijímání smrti či akceptování velkých životních změn.
Když to shrnu…
Jedná se o knihu, která určitě nenadchne milovníky akčních scén a napínavých příběhů, přesto však věřím, že si najde řadu fanoušků. Představuje totiž lidské společenství žijící na okraji velké vesmírné komunity. Kniha nahlíží na jejich historii, tradice i na současné problémy, které jim život ve vesmíru přináší. Nevěnuje se však žádným globálním událostem, zobrazuje obyčejné lidské životy a všechní problémy, které se odehrávají na pozadí velkých dějin.
Každý z dílů této jedinečné trilogie měl jiné ústřední téma. Zatímco ‚Dlouhá cesta na malou rozzlobenou planetu‚ se věnovala hledání místa ve vesmírném mezidruhovém společenství, ‚Dvě místa na slunci‚ byla hlavně o poznání a přijetí sebe samých. Závěrečný díl ‚Zpráva o životě vesmířanů‘ připomínal z velké části kroniku a vyprávěl o tom, jaké místo má v životě lidí změna. Přestože každá kniha byla jiná, všechny byly skvělé a já je určitě doporučuji! A to nejen milovníkům sci-fi, ale i čtenářům společenských románů.
Znáte tuto knihu, nebo jiný díl z trilogie Poutníci? Láká vás podobné čtení?
Těším se na vaše komentáře,
Péťa
Bibliografická citace: CHAMBERS, Becky. Zpráva o životě vesmířanů. Překlad Michaela Šprtová Macková. První vydání. Brno: Host, 2019. 433 stran. ISBN 978-80-7577-954-0.
