Recenze: Couchsurfing v Rusku – Stephan Orth

Couchsurfing v Rusku, aneb, jak jsem málem začal rozumět Putinovi, je první knihou o Rusku bez medvědů a balalajek. O žádné části zeměkoule nepanují tak zmatené a rozporuplné informace jako o Rusku. V tom případě pomůže jediné: vyrazit na cestu a udělat si o všem svůj vlastní obrázek. Tím se řídil i Stephan Orth, který po deset týdnu sbíral mezi Moskvou a Vladivostokem malé i velké postřehy. A od jednoho gauče ke druhému objevoval na své cestě zemi, v níž se za strohou fasádou skrývá nekonečná srdečnost.

Před časem mě nakladatelství Kazda oslovilo s nabídkou spolupráce. Zpočátku jsem si říkala, že to nebude nic pro mě, potom jsem ale mezi jejich knihami našla i cestopisné vyprávění o Rusku. V ten moment se mi doslova rozzářily oči, protože na podobných publikacích ujíždím už od chvíle, kdy jsem dočetla první knihu Ladislava Zibury. Rusko mě navíc v posledních měsících doslova fascinuje, kniha tedy takříkajíc padla na úrodnou půdu.

Podle mě…

Couchsurfing v Rusku není úplně klasickým cestopisem, autor totiž přespává u lidí, hodně s nimi mluví a poznává jejich názory, kulturu, zvyky a v neposlední řadě i oblíbená místa. Díky tomu navštěvuje nejen klasické destinace, kam by zamířila většina z nás, ale i oblasti, kde se to turisty zrovna dvakrát nehemží.

Za velké plus knihy považuji, že kromě názorů samotného autora, obsahuje i názory jeho nových přátel. Pro čtenáře je rozhodně zajímavé sledovat, ve kterých záležitostech se názory Němce a Rusů rozchází. Stephan Orth se hodně zaměřuje i na různé stereotypy, které se této velké země týkají.

Popisuje, jak vše vnímá ze své pozice návštěvníka, zároveň ale nezapomíná zmínit ani na to, jak se na věc dívají samotní Rusové.

Kniha je poměrně dost poučná. Obsahuje hodně informací, proto se mi občas nečetla úplně snadno. Vyprávění ale mělo myšlenku a spád, takže jsem se téměř nikdy nenudila. Proč téměř? Někdy jsem měla pocit, že autor až zbytečně moc zabředá do politiky. V některých částech knihy to bylo opodstatněné (např. když pobýval na Krymu), jindy jsem ale měla pocit, že se jen snaží ukázat svůj rozhled, aniž by tím však něco přinášel čtenáři. Takových míst bylo ale naštěstí jen několik.

Knihu tvoří také několik desítek kvalitních fotografií, doplněných o krátké popisky. Plusem je i přehledná mapa celého putování, která je umístěná na zadní straně přebalu. Co jsem naopak považoval spíše za mínus, byly černobílé fotografie, které jsou vložené přímo v textu. Nebyly ani tak rušivé, jako spíše zbytečné (obzvlášť, když vezmu potaz jejich rozměry a černobílé provedení).

Když to shrnu…

Kniha se sice nečetla úplně snadno, protože obsahovala velké množství informací, byla však zajímavá, poutavá a v neposlední řadě i poučná. Autor v ní boří řadu stereotypů o této obrovské zemi, a to i za pomoci lidí, kteří v ní žijí. Pokud máte rádi cestopisy, nebo se zajímáte o Rusko, určitě vám knihu doporučuji!

Znáte tuto knihu, nebo alespoň způsob cestování nazývaný couchsurfing? A co Rusko, láká vás tato země?

Těším se na vaše komentáře,

Péťa

 

Bibliografická citace: ORTH, Stephan. Couchsurfing v Rusku, aneb, Jak jsem málem začal rozumět Putinovi. Překlad David Krásenský. 1. vydání. Brno: Kazda, 2018. 250 stran, 32 nečíslovaných stran obrazových příloh. ISBN 978-80-907197-2-9.