Po dvojici bestsellerů přichází princ Ládík s další knihou – tentokrát o cestě do Arménie, Gruzie a Náhorního Karabachu. Ladislav Zibura se vydává do těch nejzapadlejších vesnic, aby mohl poslouchat příběhy místních a načerpat něco z jejich moudrosti. Alkohol teče proudem a mladý dobrodruh důvěrně poznává kulturu plnou pohostinnosti, rozhodných slov a sovětské nostalgie. Své zážitky z kavkazského putování Zibura líčí s tradičním humorem a sebeironií, pro které ho čtenáři nenávidí a milují.
Podle mě…
Nový cestopis Ladislava Zibury jsem začala číst krátce po přednášce, kterou jsem navštívila. Zpočátku jsem měla trochu strach, jestli se vůbec dozvím něco, co nebylo řečeno během prezentace, tahle obava se ale naštěstí ukázala jako lichá. Kniha šla do hloubky a nabídla mi mnohem komplexnější představu o tom, jak taková cesta může vypadat.
V porovnání s předchozími dvěma příběhy je tato kniha pojatá trochu odlišným způsobem, velmi jí to ale svědčí. Mám pocit, že jde o zatím nejlepší knihu, jakou Zibura napsal! V čem tví hlavní plusy? Kniha je mnohem osobnější, což mi pomohlo vžít se do toho, jak se autor během cest cítí. Tentokrát je totiž řeč nejen o krásách, ale i strastech, pochybách či strachu.
Potěšilo mě i to, že došlo nejen na zajímavé příběhy lidí, ale i na několik lekcí o historii či památkách navštívených zemí. Ocenila jsem i poznámky pod čarou, které někdy rozšířily informace, jindy odkazovaly k různým historkám a občas v nich člověk našel prostě jen vtip. A když už je řeč o humoru… ubylo vtipů na první dobrou, autorův svérázný humor ale zůstal. Příběh díky tomu působí mnohem přirozeněji. Za jediné mínus považuji zvolený název, který vyznívá negativně (i když tak myšlený není).
Na závěr nejde nezmínit povedené grafické zpracování. Kniha totiž vyšla s nádhernými ilustracemi, které vzešly od z dílny ilustrátorů Tomski & Polanski. Jejich práce je tak dobrá, že mi při čtení ani nescházely fotografie.
Když to shrnu…
Jde o velmi příjemné čtení, během kterého se pobavíte, dozvíte něco nového a možná trochu zapracujete na kulturních předsudcích (protože kdo je nemá, že?). Přitom jde o nenáročnou knihu, u které si dobře odpočinete. Určitě vám ji doporučuji.
Znáte tuto knihu? Máte rádi cestopisy? A na jaké místo byste se rádi podívali?
Těším se na vaše komentáře,
Péťa
Bibliografická citace: ZIBURA, Ladislav. Už nikdy pěšky po Arménii a Gruzii. 1. vydání. Brno: BizBooks, 2017. 304 stran. ISBN 978-80-265-0701-7.
Uz se na ni taky dlouho chystam a tesim 🙂
Sarushef blog
Tak dej potom vědět, jak se ti líbila. Jsem zvědavá 🙂
Od Zibury jsem zatím přečetla jen 40 dní pěšky do Jeruzeléma, na další knížku už několik měsíců (marně) čekám v knihovně.
Na této přednášce jsem také byla a jsem moc ráda, že kniha mi přinese nové poznatky, vtipy a další postřehy z cest 🙂 (Mimochodem nad tím názvem jsem uvažovala už po přednášce, také jej vnímám negativně, ale z autorových slov mi nevyplynulo nic, co by jej vysvětovalo. Teď už jej nejspíš chápu, jako bylo zamýšleno).
Věřím tomu, že v knihovně si budeš muset vytrpět pořádně dlouhou čekací dobu, než se k ní dostaneš. Je to pěkně otravné, sama takhle ně některé tituly čekám už několik měsíců 🙂
Jé, já bych se podívala na tolik míst. Hodně mě láká veškerá Evropa, hlavně sever, Německo a Itálie. Ale nepohrdla bych cestou nikam. ^^
Ziburu bych si výhledově přečíst určitě chtěla. 🙂
Sever Evropy je teď asi nové Chorvatsko, co se tak kolem sebe rozhlížím, chtějí tam všichni. Ale já se vůbec nedivím, ty země jsou kouzelné a je tam toho určitě hodně k vidění. Také bych se tam podívala ráda.
Zní to opravdu zajímavě a grafické zpracování vypadá moc pěkně. Možná se někdy podívám po nějaké knížce od tohoto autora.
ja v Gruzii už len pešky 😀
O autorovi jsem toho slyšela už fakt spoustu, jelikož kamarádky byly právě na jeho přednášce a poté byly samozřejmě plné dojmů a potřebovaly se někomu vypovídat. No a já byla jedno velké ucho, jelikož knížky i cestování miluju.
Doposud jsem žádný cestopis nečetla, ale obálka téhle knihy mě hodně přitahuje (protože já prostě knihu soudím podle obalu). Už ji mám na svém „Chci číst“ seznamu a moc se na to těším. Doufám, že to opravdu bude taková oddechovka, a že se dozvím i něco nového.
Co se tvé poslední otázky týče, tak jedním z mých obrovských cestovatelských snů je Nový Zéland a poté Skandinávie. Tyhle země se mi nějak dostaly pod kůži, sama to nechápu, a jednou bych je moc ráda navštívila, nafotila tam spoustu krásných fotek, ochutnala místní speciality a nachodila spoustu kilometrů.