Pána prstenů lze číst na mnoho způsobů.
Někdo si tohoto díla cení jako studnice imaginativní lingvistiky, jiný vnímá raději jakousi rovinu mýtu, skryté náboženské vyznání anebo novodobou podobu oslavy hrdinství. Co je však jednoznačné, Pán prstenů je především velké literární dílo s pevnou strukturou, přesným vyobrazením postav, tematiky, prostředí a syžetu, tedy próza napsaná s profesionální bravurou, jejíž dopad pokrývá neuvěřitelný věkový rozsah čtenářské veřejnosti. Hobiti, elfové a čarodějové jsou proto neocenitelnou pomůckou všem, které Tolkienovo dílo okouzlilo, a kteří se nechtějí spokojit jen s vlastním subjektivním vhledem.
Podle mě…
Kniha je rozdělená na dvě části: v první autor sleduje osudy hlavních hrdinů Pána prstenů napříč celým příběhem a v druhé se pak věnuje jednotlivým národům žijícím ve Středozemi. Jednotlivé části na sebe logicky i chronologicky navazují, a přestože se nejedná o beletrii, má kniha určitý směr i myšlenku.
Příběh pomáhá fanouškům Tolkienovi Středozemě rozšířit obzory, utřídit si myšlenky a ujasnit si některé souvislosti, které jim při čtení trilogie mohly uniknout. Nepřichází však, alespoň podle mého, s žádnými novými či jinak výjimečnými informacemi. Naopak se mi zdá, že spíš jen shrnuje to, čeho si většina pozorných čtenářů všimne sama. Publikace je tak přínosem spíš pro ty, kterým je Pán prstenů stále ještě trochu cizí – třeba proto, že jej četli jen jednou, nebo snad proto, že nejsou seznámeni s reáliemi, které vyplývají z ostatních příběhů Středozemě.
Osobně mě zaujala spíše první část knihy, která se věnuje samotnému příběhu a poodhalování různých motivů. Autor zde několikrát zdůraznil i to, co na příběhu nejvíc miluji já: morální volbu hlavních hrdinů, silné sepjetí s přírodou a úžasnou práci s jazykem. V druhé polovině knihy už se pak víceméně jen opakovaly zažité informace o jednotlivých rasách Středozemě. Měla jsem pocit, že se zde často opakují i věci, které už byly řečeny v předchozí části publikace. Šlo tak o zajímavé, ale vlastně nic neříkající čtení.
Co říci závěrem?
Kniha se mi četla docela příjemně, byť někdy se mi text zdál trochu zmatený. Zpětně knihu ale vnímám jako odpočinkové čtení, které mi bohužel nepřineslo nic nového. Mrzelo mě i to, že poznámkový aparát byl umístěný až vzadu za textem, takže pokud jsem si chtěla dodatky přečíst, musela jsem vždy listovat a složitě hledat příslušnou část – je nasnadě, že jsem od toho brzy upustila.
Zkrátka a dobře, jde o dílo, které se mi jeví jako dobrý podklad pro nějaký referát či školní práci, rozhodně bych si ho ale nepotřebovala pořídit do své knihovničky. Myslím, že zarytější fanoušci Tolkiena ocení spíše knihu jako Pán prstenů a filozofie*, která jde více do hloubky.
Znáte tuto knihu, či jinou sekundární literaturu zabývající se Pánem prstenů? Zajímají vás podobné publikace? Láká vás takové čtení?
Těším se na vaše příspěvky,
Péťa
STANTON, Michael N. Hobiti, elfové a čarodějové: objevování divů ve světě Tolkienova Pána prstenů. Překlad Stanislava Pošustová-Menšíková. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 2003. 234 s. Svět J.R.R. Tolkiena. ISBN 80-204-1032-5.
* BASSHAM, Gregory, ed. a BRONSON, Eric, ed. Pán prstenů a filozofie. Praha: XYZ, 2009. 351 s. ISBN 978-80-7388-149-8.
