Fenomén jménem Ladislav Zibura vám asi ani nemusím představovat, že? Tento mladý excentrický poutník proplouvá světem s neobyčejnou lehkostí a vtipem, není se proto čemu divit, že úspěch na sebe nenechal dlouho čekat. Jeho knihy 40 dní pěšky do Jeruzaléma a Pěšky mezi buddhisty a komunisty se staly jedněmi z nejčtenějších cestopisů posledních let.
Jeho nová kniha, Už nikdy pěšky po Arménii a Gruzii, se brzy objeví na pultech knižních prodejců, a ani tentokrát nepůjde o nudný popis historických památek. O tom jsem se přesvědčila na stand-up projekci, kterou měl Ladislav Zibura v plzeňském DEPU.
Vidět Ladislava Ziburu na živo jsem chtěla už opravdu hodně dlouho. Dokonce jsem uvažovala i o tom, že kvůli němu pojedu na Humbook, přestože jeho zaměření mě jinak spíše míjí. Není se proto čemu divit, že když jsem před časem zahlédla na FB, že se chystá přednášet v Plzni, svoji šanci jsem nepropásla!
V první řadě bych ráda zmínila samotný prostor plzeňského DEPA, kde jsem byla poprvé. Chystala jsem se tam snad od chvíle, kdy ho otevřeli, vždy se ale objevilo něco zajímavějšího. Byla jsem hodně zvědavá, jak to bude v bývalém trolejbusovém depu vypadat, trochu jsem se i bála. Nakonec jsem ale byla příjemně překvapená. Jen to bylo, jak řekl sám Zibura, takové hodně bezbariérové (protože jak často se může stát, že na projekci dorazí i trolejbus?).
Ale teď už k samotné projekci!
Toto, zhruba tříhodinové povídání o tom, jak se Zibura protloukal skrz Arménii, Gruzii a Náhorní Karabach, mělo tři důležitá ZETka, díky kterým jsme všichni udrželi pozornost a dobře jsem se bavili. Bylo:
- základní
- zajímavé
- zábavné
Základní, neboli jednoduché, bylo zejména proto, že neobsahovalo nic, nad čím by musel člověk nějak zvlášť přemýšlet. Prostě jsme si prohlíželi projekci, která obsahovala fotografie lidí a míst, mapy i videa, a poslouchali vyprávění o tom, co Ladislav Zibura během putování prožil.
Zajímavé, neboli interesantní, protože vyprávěl o něčem, co běžný Evropan nikdy nezažil. Ukazoval místa, na která se většina z nás nikdy nepodívá a popisoval přitom osudy mnoha lidí. Dokonce znal i jména většiny z nich! Přiblížil nám cizí země, jejich tradice, pokrmy a v neposlední řadě i alkohol.
Zábavné, neboli vtipné, protože humor je pravděpodobně základním stavebním kamenem všeho, co Zibura dělá. Myslím, že právě proto jsou jeho projekce tak oblíbené – po světě totiž cestuje řada Čechů, jen on o něm ale dokáže vyprávět s takovou nadsázkou. Každý jeho příběh má pointu a to je něco, co se jen tak nevidí!
Když to shrnu…
Šlo o velmi příjemně strávený večer, který mě nezklamal ani v nejmenším. Myslím, že všichni bychom měli čas od času vypnout a poslechnout (nebo přečíst) si nějakého Ziburu, který ukazuje svět bezprostředně, bez předsudků a z první ruky! Takže pokud budete mít možnost zúčastnit se některé z projekcí Ladislava Zibury, určitě neváhejte. Jejich seznam najdete na www.princladik.cz.
A co vy? Znáte Ziburu z jeho knih či projekcí? Co na jeho poutě říkáte?
Těším se na vaše komentáře,
Péťa
V prosinci bude mít u nás přednášku a popravde se už hodně těším 🙂 nikdy jsem na takové „akce“ nechodila, ale kamarádka me zlákala. Preci jen, vždycky je fajn, kdyz člověk nemusí jít někam sám. 🙂
Tak snad budu spokojena. Koupila jsem si od něj i první knihu a jen co přečtu knihu na recenzi, mam v plánu se do ni pustit 🙂
A díky za super sepsány článek, po tomhle se na Ziburu těším snad ještě víc:))
Určitě dej vědět, jak se ti akce líbila. Budu se těšit 🙂
Láďa je skvělej klkuk! 🙂
Jeho zážitky neznají mezí, ještě když je vypráví v soukromí! 😀
Je určitě fajn, že se dostává do povědomí mladších generací, protože si v dnešní době vlastně nikdo neuvědomujeme, jak velké štěstí a skvělé životy máme. A hlavně skvěle vyvádí z míry výmluvy „Nemůžu cestovat, nemám peníze.“
souhlasím. Myslím, že ten humor, který všichni staví na první místo, je vlastně jen pozlátko skvělého poselství o tom, co všechno můžeme v životě vidět a zkusit.
Ladislava Ziburu jsem ještě nezažila ani nečetla, ale vyprávělo mi o něm už tolik lidí, že jednoduše nemám pocit, že je to cizí člověk. 🙂 😀
Začíná být jako Karel Gott. Nikdo vědomě neposlouchá jeho písničky, ale stejně je všichni znají 😀 U Zibury to platí také, jen s knihami ♥
Četla jsem 40 dní pěšky do Jeruzaléma a i ta knížka byla taková, jak popisuješ přednášku! 🙂 Na tu jsem taky chtěla zajít, ale nakonec mi to všichni odřekli a samotné se mi nechtělo. Tak snad jednou! 🙂
Určitě to stojí za to. A když ani příště nebudeš mít s kým jít, já ráda půjdu 😉
Také jsem se na něj byla podívat teď v pondělí ve Zlíně a byl to opravdu nezapomenutelný večer plný smíchu a skvělých Ladislavových zážitků 🙂
Jsem ráda, že jsem se nakonec rozhodla se na jeho přednášku jít, jen je mi líto, že se téhle doby nedožila babička, myslím si, že by ho zbožňovala stejně jako já. Kor když by byla svědkem jak jsou jeho přednášky zábavné.
Doufám, že příští rok se na nějakou dostanu znovu:)